Ano, konecne muzeme prohlasit, ze jsme to dokazali. A ac jsme skoro nedoufali, ze se to podari, jsme v Namibii.
Vahali jsme jestli pro zakoupeni listku do Windhoeku (hl. mesto Namibie) zvolit stejnou spolecnost, jako poprve. Nechtelo se nam podporit jejich obchod, kdyz nam pri predchozich jednanich moc vstric nevychazeli. Nez ale cestovat na nekolikrat a mistnima minibuskama s prestupovanim na hranicich, doufajic ze brzo nejaky spoj pojede, zvolili jsme radeji jistou cestu a do one kancelare vleteli znova. Listek by byl, ale drazsi, levnejsi byly uz vyprodane. Vybrali jsme tedy penize a sli nazpet liskty koupit. Slecna za pocitacem, aniz by se napred podivala jestli ma dva listky volne, jala se okamzite prokousavat procesem rezervovani. Kdyz se chystala ucinit tak pro listek druhy, pocitac ji oznamil, ze v teto cene jsou uz vsechny listky vyprodane. Nezbyva nez si koupit listek ceny nejvyssi. tak to uz na nas bylo hodne. Jak se rika "na podpadku" jsme se otocili a nechali ji at si s tim dela co chce. Hold nechame to osudu a pujdem proste na nadrazi rano a nejak to dopaden.
A tak se i stalo. Dorazili jsme pred 11 a po par minutach nasli tri spolecnosti, ktere do Windhoeku jezdi. Jedna z nich byla nase "skvela" spolecnost (ona opravdu skvela je, ale to uz nechejme konovi :) ). Dalsi pak odjizdel bus, do ktereho Ondra nahlidl a zjistil, ze to neni uplne nej, ponevadz sedadla ani nebyly sklopne. No jeli byste tim, kdybyste vedeli, ze cesta trva zhruba 20 hodin? Nastesti se objevil poulicni prodejce listku treti, nove zavedene, spolecnosti Zambia Namibia Expres, ktery tvrdil, ze prave mluvil s ridicem a ten mu sdelil, ze je asi hodinu od Livingstone. OK, cekame tedy na nej. Vsechny busy odjely, nadrazi se vyprazdnilo, jen Ondra a ja jsme zustali jako dva opustenci. Mozna ted cekate po vsech tech strastech jednu dalsi, ale to ne, vsechno temer klaplo. Az na to, ze ridic nebyl od Livingstone hodinu, nybrz asi dve a pul. Na recicky prodejce, ze ve Windhoeku budeme stejne jako ty predchozi busy, jsme se jen smali. Konecne ce autobus objevil a my mohli koupit listek. Najednou ejhle, panacek chtel vic nez slibil. Obhajoval se tim, ze rozdil ceny je na provoz kancelare. Asi mel na mysli tu jeho luxusni kancelar stlucenou z par prken a stojici pod jednim vysokym stromem. Che che...... to tak. Posledni tecka byla, pote co jsme se konecne domluvili na cene 325 namibijskych dolaru, kdyz zacal vypisovat listek na 300 N$. Ondra trval na tom, aby napsal 325 a tim zabranil, ze si to strci do sve vlastni kapsy. Proste Afrika :))).
Cestou jsme dohnali oba autobusy, dojeli do Windhoeku opravdu ve stejny cas a nebylo to nakonec tak strasne. Akorat chudak Ondra prevzal ode me stafetu marodovani a ted ma horecky on. Z Windhoeku do Swakopmundu, kde jsme ted, to byly pouhe 4 hodiny minibusem. Sledovala jsem krajinu a ac je porad stejna, moc se mi libila. Namibie je placka, ze vsech placek ta nejplackovatejsi. Kam az oko dohledne a jeste mnohem mnohem dal je jen suchy hruby pisek, kameny, krovi a dva pstrosy (teda urcite je jeich vic, ale my videli jen dva). Silnice se tou plackou tahne jako pravitko. Cesta vede rovne tak daleko az spliva se vsim ostatnim v nedohlednu. Jen velice zridka okoreni ridicovu praci mirna zatacka.
Takze konecne po vsem tom cestovani si uzivame trosku pohody. Jsme ubytovani v milem hostelu, od ktereho mame par kroku ocean, na dohled prekrasne poustni duny do kterych zitra vyrazime na quadbike. Za rohem pak mame malebne centrum mesta, ktere je naprosto evropske se vsemi jeho kavarnickami, supermakrety a obchody se znackovym zbozim a my si tak uvedomujeme, ze tu pravou Afriku a jeji zivot posunuty o nekolik desitek let nazpet, jsme definitivne opustili.
Vahali jsme jestli pro zakoupeni listku do Windhoeku (hl. mesto Namibie) zvolit stejnou spolecnost, jako poprve. Nechtelo se nam podporit jejich obchod, kdyz nam pri predchozich jednanich moc vstric nevychazeli. Nez ale cestovat na nekolikrat a mistnima minibuskama s prestupovanim na hranicich, doufajic ze brzo nejaky spoj pojede, zvolili jsme radeji jistou cestu a do one kancelare vleteli znova. Listek by byl, ale drazsi, levnejsi byly uz vyprodane. Vybrali jsme tedy penize a sli nazpet liskty koupit. Slecna za pocitacem, aniz by se napred podivala jestli ma dva listky volne, jala se okamzite prokousavat procesem rezervovani. Kdyz se chystala ucinit tak pro listek druhy, pocitac ji oznamil, ze v teto cene jsou uz vsechny listky vyprodane. Nezbyva nez si koupit listek ceny nejvyssi. tak to uz na nas bylo hodne. Jak se rika "na podpadku" jsme se otocili a nechali ji at si s tim dela co chce. Hold nechame to osudu a pujdem proste na nadrazi rano a nejak to dopaden.
A tak se i stalo. Dorazili jsme pred 11 a po par minutach nasli tri spolecnosti, ktere do Windhoeku jezdi. Jedna z nich byla nase "skvela" spolecnost (ona opravdu skvela je, ale to uz nechejme konovi :) ). Dalsi pak odjizdel bus, do ktereho Ondra nahlidl a zjistil, ze to neni uplne nej, ponevadz sedadla ani nebyly sklopne. No jeli byste tim, kdybyste vedeli, ze cesta trva zhruba 20 hodin? Nastesti se objevil poulicni prodejce listku treti, nove zavedene, spolecnosti Zambia Namibia Expres, ktery tvrdil, ze prave mluvil s ridicem a ten mu sdelil, ze je asi hodinu od Livingstone. OK, cekame tedy na nej. Vsechny busy odjely, nadrazi se vyprazdnilo, jen Ondra a ja jsme zustali jako dva opustenci. Mozna ted cekate po vsech tech strastech jednu dalsi, ale to ne, vsechno temer klaplo. Az na to, ze ridic nebyl od Livingstone hodinu, nybrz asi dve a pul. Na recicky prodejce, ze ve Windhoeku budeme stejne jako ty predchozi busy, jsme se jen smali. Konecne ce autobus objevil a my mohli koupit listek. Najednou ejhle, panacek chtel vic nez slibil. Obhajoval se tim, ze rozdil ceny je na provoz kancelare. Asi mel na mysli tu jeho luxusni kancelar stlucenou z par prken a stojici pod jednim vysokym stromem. Che che...... to tak. Posledni tecka byla, pote co jsme se konecne domluvili na cene 325 namibijskych dolaru, kdyz zacal vypisovat listek na 300 N$. Ondra trval na tom, aby napsal 325 a tim zabranil, ze si to strci do sve vlastni kapsy. Proste Afrika :))).
Cestou jsme dohnali oba autobusy, dojeli do Windhoeku opravdu ve stejny cas a nebylo to nakonec tak strasne. Akorat chudak Ondra prevzal ode me stafetu marodovani a ted ma horecky on. Z Windhoeku do Swakopmundu, kde jsme ted, to byly pouhe 4 hodiny minibusem. Sledovala jsem krajinu a ac je porad stejna, moc se mi libila. Namibie je placka, ze vsech placek ta nejplackovatejsi. Kam az oko dohledne a jeste mnohem mnohem dal je jen suchy hruby pisek, kameny, krovi a dva pstrosy (teda urcite je jeich vic, ale my videli jen dva). Silnice se tou plackou tahne jako pravitko. Cesta vede rovne tak daleko az spliva se vsim ostatnim v nedohlednu. Jen velice zridka okoreni ridicovu praci mirna zatacka.
Takze konecne po vsem tom cestovani si uzivame trosku pohody. Jsme ubytovani v milem hostelu, od ktereho mame par kroku ocean, na dohled prekrasne poustni duny do kterych zitra vyrazime na quadbike. Za rohem pak mame malebne centrum mesta, ktere je naprosto evropske se vsemi jeho kavarnickami, supermakrety a obchody se znackovym zbozim a my si tak uvedomujeme, ze tu pravou Afriku a jeji zivot posunuty o nekolik desitek let nazpet, jsme definitivne opustili.
Ondra > Par zajimavosti na zaver: Namibie je 4x vetsi nez Velka Britanie, ale jeji populace cita pouhych 1,8 milionu. Ziskala nezavislost az v roce 1990, do te doby byla ilegalne okupovana rasistickou Jihoafrickou republikou, ktera zde praktikovala sve nechutne metody apartheidu. Zeme, jak si asi dovedete predstavit, je pekne pusta a nehostinna, alespon z vetsi casti. Hlavni mesto Windhoek ma jen 240 000 obyvatel. Swakopmund je turisticke centrum, i kdyz jich tu ted moc neni, ale je to poklidne mestecko se spoustou rodin a starsich paru. Kdyz jsme prijeli, byla nam strasna zima, tak jsem si musel koupit teplou mikinu a stejne se trasl zimou. Ale to bylo dano tim, ze jsem se nekolik dnu trasl v horeckach, oslaben a neschopen. Jen pomalu se zdrchavam. Na dunach jsme se opravdu vyradili a hlavne Terca byla uplne nadsena.
Žádné komentáře:
Okomentovat