01 - Vodopády

Hlásíme se z Livingstone, města u Viktoriiných vodopádů, pojmenovaném po velkém objeviteli a cestovateli Davidu Livingstonovi. Cesta z Mbeyi do Lusaky (hlavní město Zambie) byla dlouhá, a táhla se i ta z Lusaky do Livingstone. Ale dorazily jsme, bydlíme v hostelu a já mám konečně po 12 týdnech pocit, že jsem čistý. Horká sprcha je jeden z nejlepších vynálezů lidstva. Už jsem to říkal myslím v reportáži z minulých let, ale znovu to opakuju. Je to nádhera. Na zahradě bazén, internet zadarmo (i když věčně obsazený).



Jen ty ceny. Centrum turistických aktivit pro bělochy ale ani nemůže být levné. První večer jsme si daly pizzu a řecký salát a zalizovali se. Ale jak říkám, po Tanzánii nás šokovaly ceny, tak si vaříme. Hned další den po příjezdu jsme jeli k vodopádům, které jsou teď ve svém vrcholu a mračna vodní tříště stoupající z nich jsou dobře viditelné už z města. Hukot je ohlušující a suší prohlídku neobstojíte. Tříšť, která stoupá ze zdola pak zas padá dole a je to jako pernamentní déšť. Promokli jsme na kost a byla to sranda. To rozhodně. Něco jiného, než když jsem tu byl koncem roku 2005, v období sucha. To jsem byl schopen přejít po vrcholu vodopádů až za polovinu řeky. Ta je teď rozlitá do všech stran a budí respekt. Terča si dala na mou radu přelet rogalem nad vodopády a stejně tak učinili Romča a Honza. Já s Terčou jsme ještě jeli na kratší safari, kde jsme viděli slony, žirafy, krokodýla (na kterého jsem málem stoupl a který mně vyděsil k smrti), zebry, nosorožce a impaly. Mně moc safari nebaví, takže jsem nebyl v sedmém nebi, ale projížďka to byla pěkná.

Tři dny ale už bylo dost, peněz utraceno spousta a tak je čas jet o kus dál. Vyrážíme do Namibie. Cesta busem bude dlouhá, ale co se dá dělat? Nic. Jen to přetrpět. Terči není moc dobře poslední dny, mně zas trochu zlobí levá noha, která mi hnisá na několika místech. Památka na rýžová pole u Mahanga v Tanzánii. Doufám, že se to zahojí brzo, ale už to trvá snad 3 týdny. My se ozveme zase z Namibie, takže zatím čauky.....